Co je tamešigiri?
Každý nadšenec do japonských katan se už nejspíš setkal s pojmem tamešigiri, zapisovaným také jako tameshigiri nebo tameshi giri. Co přesně znamená? Jakou temnou minulost skrývá? Používá se tento výraz i dnes a jak vypadá současná praxe? Přiblížíme vám jeho význam, historii i místo v japonské kultuře.
Co znamená tamešigiri
Tamešigiri, japonsky 試切, znamená zkouška seku. Jak napovídá název, šlo o způsob ověřování kvality čepele prostřednictvím zkušebního řezu. Zkouška měla ukázat, zda ostří meče splňuje očekávání. Můžete se setkat také s označením kiridameši.
Tato praxe souvisí s obdobím samurajů, japonských válečníků. Přetrvala do dnešní doby, ale v podstatně jiné podobě. V současnosti se hodnotí především dovednosti cvičence, jeho pohyb a technika, nikoli pouze samotná katana.
Tamešigiri se někdy zaměňuje s battódó, uměním tasení a seku. Rozdíl spočívá hlavně v zaměření: historická zkouška tamešigiri posuzovala čepel, zatímco bojové umění rozvíjí a hodnotí člověka, který s mečem pracuje. V dnešní praxi se tyto oblasti mohou prolínat.
Tamešigiri jako historická zkouška

Praxe tamešigiri se výrazně rozvíjela v období Edo, od počátku 17. století do roku 1868. Zkoušely se zejména katany a wakizaši, tedy také zbraně tvořící dvojici daišó. Válečník si mohl nechat ověřit ostří svého budoucího meče, zkoušky se však prováděly také pro daimjóa a jeho výzbroj.
Historické cíle byly bohužel i lidské. Nejčastěji šlo o těla popravených odsouzenců. Prameny a vyprávění zmiňují také útoky na náhodné kolemjdoucí. S těmito násilnými činy souvisí pojem cudžigiri, doslova „sekání na křižovatce“. Nelze je zaměňovat s dnešní bezpečně vedenou sportovní praxí.
Při zkoušení různých mečů se rozlišovaly směry a druhy seků, každý s vlastním označením. Mezi uváděné názvy patřily například kami tatewari a šimo tatewari pro svislé směry. Výsledky zkoušek se někdy zapisovaly na řap čepele, nakago neboli 茎. Záznam mohl obsahovat počet zasažených těl, datum, jméno zkoušejícího i výsledek zkoušky.
Zkoušky s těly odsouzenců se pojily s pískovým podstavcem nazývaným dodan, vysokým přibližně jeden šaku, tedy asi 30 cm. Dobové popisy zmiňují také bambusové podpěry označované jako hasamitake. Výkon čepele se zaznamenával podle výsledku průseku. Někteří proslulí kováři se zkoušek osobně účastnili a tradují se vyprávění o jejich bílém obřadním kimonu. Příběhy o neúspěšné čepeli a následném seppuku, rituální sebevraždě, ilustrují význam připisovaný cti; neznamenají však, že šlo o běžný nebo povinný postup.
Tamešigiri v současnosti

Dnešní etické zásady takové historické zacházení s lidskými těly zcela vylučují. Současné zkoušky používají rohože, slámu nebo jiné vhodné rostlinné materiály. Někdy se objevuje také bambus, jehož tvrdost a struktura se od měkkých rohoží výrazně liší. Volba cíle závisí na škole, zkušenostech cvičence a pokynech instruktora.
Ne každá rostlina nebo improvizovaný předmět je vhodným cílem. Šťávy některých rostlin mohou poškodit čepel. Ukázky s melouny nebo jiným ovocem na internetu proto nejsou vzorem tradiční praxe. Používají se vhodné čisté rohože bez kovových sponek, drátů či zrnek písku, které by mohly poškodit ostří katany. Jejich přípravu určuje instruktor a daná škola.
Zásadní podmínkou každé zkoušky je bezpečnost. Prostor pro tamešigiri je třeba vnímat se stejnou vážností jako střelnici: přístup, rozmístění osob i zacházení se zbraněmi musí mít jasná pravidla. Diváci se drží v bezpečné vzdálenosti. Meč může při chybě vyklouznout z rukou a doletět několik metrů. U ostrého japonského meče by následky mohly být velmi vážné.
Nikdo proto nesmí stát před linií cílů ani po jejích stranách v ohroženém prostoru. Také lidé za cvičencem musí zachovat dostatečný odstup. Nepoužité cíle a odřezky se ukládají odděleně. Meče a čisticí pomůcky mají vyhrazené bezpečné místo, například vhodný stůl nebo chráněnou podložku. Tím se omezuje riziko úrazu i poškození vybavení.
Péče o zbraně je další součástí bezpečnosti. Vlhké cíle mohou ovlivnit stav čepele, a proto se znečištěný nebo mokrý meč neukládá do pochvy saja. Po cvičení následuje důkladné čištění. Cvičební prostor musí být zřetelně vymezený a manipulaci s cíli i odřezky zajišťují pověření pomocníci podle pokynů vedoucího.
Tamešigiri má probíhat pod vedením kvalifikovaného instruktora. V některých školách se vyžaduje například učitelská úroveň šoden. Vedoucí koordinuje cvičení, kontroluje bezpečnost a rozmístění účastníků. Při nebezpečné situaci vydá povel k zastavení, například „jame“, a všichni se zastaví, dokud nejsou podmínky znovu bezpečné. Práce s mečem vyžaduje jistotu a zkušenosti. Některé školy dovolují tuto praxi až držitelům stupně dan, označovaným jako júdanša, jiné požadují například alespoň dva roky výcviku.
V Japonsku je samurajská tradice spojena s úctou k meči a řadou obřadů. Tamešigiri tak není nahodilé sekání, ale praxe s pravidly, odborným vedením a rozměrem bojového umění. Japonská kultura propojuje moderní svět se staršími tradicemi a dokáže je přizpůsobovat novým hodnotám. Také cvičení s katanou, které má kořeny ve válečnickém prostředí, se v průběhu staletí proměnilo. Díky tomu se zkouška seku zachovala až do současnosti.
