Přejít k obsahu
BLESKOVÁ AKCE Katany již ve slevě + dalších 10 % dolů s kódem Dalších −10 % s kódem KATANA10
Končí za:
00d 00h 00min 00s

Co je nindžató?

Ninjato

Stačí vyslovit nebo přečíst nindžató, japonsky 忍者刀, a člověk si okamžitě představí nindži. Tito tajemní vykonavatelé skrytých úkolů podnítili nespočet příběhů a dodnes kolem nich přetrvává řada nejasností. Totéž platí o jejich vybavení a zbraních. Co však nindžató vlastně je? Odkud pochází? Existoval tento japonský meč skutečně v podobě, jakou známe dnes? Podíváme se na jeho charakteristické rysy i na otázky, které jej stále obklopují.

Jak vypadá nindžató?

Nindžató, označované také jako nindžaken nebo šinobigatana, je japonský meč spojovaný s nindži. Oproti tradiční kataně bývá zobrazován jako kratší zbraň, často s čepelí pod 50 cm. Především má rovnou čepel bez typického zakřivení katany. V populárním podání měla kratší rovná čepel usnadňovat pohyb v úzkých prostorách, lezení i tasení při nošení na zádech.

Dalším typickým znakem tohoto krátkého meče je poměrně velká čtvercová záštita cuba. Podle tradovaných příběhů mohla posloužit jako opora při překonávání překážek. Rukojeti cuka a pochvě saja se zase připisují skryté dutiny na tajné dokumenty či jiné předměty; pochva měla údajně umožňovat i dýchání pod vodou. Jde však o součást vyprávění o nindžích, nikoli o spolehlivě doložené vlastnosti každého historického meče.

Také srovnání kvality nindžató a samurajské katany vychází z tohoto obrazu. Samurajské meče vytvářeli vysoce kvalifikovaní kováři a ruční práce mohla trvat dlouhé měsíce. Nindžató bývá naproti tomu popisováno jako jednodušší účelová zbraň místních kovářů. Podle těchto představ nindžové ke své výzbroji nechovali stejný vztah jako samurajští válečníci ke katanám, wakizaši a tantó. V případě potřeby měli být ochotni meč opustit a použít zbraň protivníka. I zde je však třeba oddělit populární obraz od prokázané historie.

Bylo nindžató skutečně zbraní nindžů?

Nindžató a jeho spojení s nindži

Jednoznačná odpověď není snadná. Některé výklady považují známou podobu této zbraně za moderní výtvor, jiné ji spojují s výzbrojí historických nindžů. Představa meče navrženého pro jejich potřeby je přitažlivá, sama o sobě však nepředstavuje důkaz. Je proto důležité chápat takové vysvětlení jako hypotézu, nikoli jako spolehlivě potvrzený závěr.

Japonsko znalo řadu starých typů mečů s různými délkami a tvary, například tantó nebo nagamaki. Lze si tedy představit, že některé zbraně pro zvláštní úkoly navazovaly na existující formy. Ani tato možnost ale nedokládá existenci jednotného historického typu nindžató. Abychom lépe pochopili, proč tato představa vznikla, stojí za to připomenout samotné nindži.

Nindža neboli válečník ve stínu

Nindžové byli spojováni především se špionáží, shromažďováním informací a úkoly, při nichž bylo důležité zůstat nepozorován. Daimjóové si je najímali pro průzkum, sabotáže a další skryté operace. Některá vyprávění zmiňují také atentáty na významné nepřátele. Důležitou schopností měl být nepozorovaný odchod, aby nebyly vyzrazeny získané informace ani zadání. S tím souvisí známý obraz nenápadného nindži, který se pohybuje tiše, umí se skrýt a využít prostředí.

Populární tradice jej líčí jako vynalézavého člověka schopného improvizovat. Jeho výzbroj měla být pestrá a přizpůsobená zvláštním úkolům. Příkladem jsou ašiko, pomůcky s hroty spojované s lezením, nebo šurikeny, kovové vrhací zbraně známé z literatury a filmu. Součástí vybavení mohly být také běžnější zbraně, včetně mečů. Právě tuto rozmanitost je třeba mít na paměti při úvahách o údajně jednotném „meči nindžů“.

Existovalo nindžató opravdu?

Nindžató v japonské tradici a moderních představách

Otázka je složitější, než se na první pohled zdá. V Japonsku i mimo něj vyvolává debaty mezi zájemci o historii. Nindžató vystavovaná jako typické meče nindžů bývají replikami vytvořenými podle pozdější představy o jejich podobě. Krátký rovný meč se čtvercovou záštitou by samozřejmě mohl odpovídat některým zvláštním požadavkům. Praktická představitelnost však není totéž jako historický doklad.

V debatách se připomíná také absence všeobecně uznaných starých exemplářů této konkrétní podoby mezi odborně evidovanými japonskými meči. Významnou institucí v tomto oboru je NBTHK, Nihon Bidžucu Tóken Hozon Kjókai, společnost zabývající se uchováváním japonských uměleckých mečů a spojená s tokijským muzeem mečů. Samotná absence určitého označení však není definitivním důkazem neexistence jakékoli podobné zbraně. Starší rovný meč čokutó se současné představě nindžató částečně podobá: má rovnou čepel a jinak utvářenou špičku než klasická katana. Pochází ovšem z mnohem staršího prostředí, než se kterým bývají spojovány známé zprávy o nindžích z konce 15. století.

Je tedy nindžató mýtus, nebo skutečnost? Hollywoodská představa, nebo autentická tradice nindžů? Bez přesvědčivých historických exemplářů a dokumentů nelze moderní podobu tohoto meče vydávat za jednoznačně doložený standard jejich výzbroje.

Vlastní názor si můžete vytvořit při porovnávání dostupných dokladů a jejich interpretací. Jisté je, že nindžové a nindžató budou i nadále inspirovat japonské historické romány, filmy a mangy, ať už hranice mezi skutečností a fikcí vede kdekoli.

Objevte všechny naše modely japonských katan