Přejít k obsahu
BLESKOVÁ AKCE Katany již ve slevě + dalších 10 % dolů s kódem Dalších −10 % s kódem KATANA10
Končí za:
00d 00h 00min 00s

Bokken: dřevěná katana

Bokken

Bokken dobře znají především cvičenci bojových umění a milovníci japonské kultury. Mnozí vědí, že jde o dřevěný meč, ale jeho výroba a jednotlivé podoby už tak známé nejsou. Jak se bokken vyrábí? Jaké dřevo se používá? Jaký je rozdíl mezi bokkenem, kidači a bokutó? A slouží pouze k tréninku? Pokud chcete své znalosti prohloubit, jste na správném místě.

Co je bokken

Bokken, japonsky 木剣, znamená dřevěný meč. Toto označení je rozšířené zejména mimo Japonsko; v samotném Japonsku se častěji používá slovo bokutó, 木刀. Rozvoj dřevěných cvičných mečů souvisel se školami šermu, které se výrazně rozvíjely od středověku. Základní podoba bokkenu vychází z katany. V širším užití však výraz označuje různé dřevěné meče, podobně jako se mimo Japonsko někdy nepřesně používá slovo katana pro všechny japonské meče, přestože původně označuje určitý typ meče.

Záštita cuba chrání ruku a může mít význam i u dřevěné zbraně, některé bokkeny ji však nemají. Jde především o nástroj určený k tréninku, který omezuje rizika spojená s ostrou čepelí. Začátečník by si při neobratném zacházení s ostrou katanou mohl způsobit velmi vážné zranění. Ani dřevěný meč ovšem není neškodný a vyžaduje bezpečný způsob cvičení.

V Japonsku je dobře známý příběh slavného samuraje Mijamota Musašiho (1584–1645), který bojoval i dřevěnými meči. Proslavil se zejména souboj se Sasakim Kodžiróem: podle tradice si Musaši ve svých zhruba 28 letech vyřezal improvizovaný bokken z vesla a protivníka porazil. Jeho vztah k dřevěné zbrani bývá různě vykládán, nelze však tvrdit, že bokken ze své podstaty nemohl usmrtit.

Výroba bokkenu

Dřevěná katana neboli bokken

Bokken je vyroben ze dřeva. Často se používá odolný dub, zejména japonský bílý nebo červený dub. Mezi další uváděné dřeviny patří japonský buk buna, mišpulník biwa nebo juzu. Některé dřevěné meče vznikají také z různých druhů ebenu. Jeho vysoká hustota umožňuje vyrábět těžší bokkeny pro jiný typ cvičení.

Tradiční výroba vyžaduje vhodně vyzrálé dřevo dostatečných rozměrů. U dubu se uvádějí stromy staré nejméně 70 až 80 let, u některých dalších dřevin i mnohem starší exempláře. Kmen se nejprve podélně rozřeže. Následuje tradiční sušení na vzduchu, které může trvat přibližně rok. Moderní sušicí postupy mohou dobu výrazně zkrátit, někdy až na několik týdnů. Podle šablony se poté vyřízne základní obrys meče. Řemeslník postupně vytváří špičku, hranu a konečný profil. Používá různé hoblíky s odlišnými úhly a zakřivením; tradiční dílna jich může mít kolem dvaceti. Jemné broušení dokončí povrch a tvar.

Bokken a jeho varianty

Jak už zaznělo, bokken může v širším smyslu znamenat různé dřevěné meče. Existují odlišné typy cvičných zbraní určené pro konkrétní techniky nebo napodobující jiné tvary než katanu.

Kidači či kigatana označuje dřevěné provedení tači, tedy předchůdce katany. Napodobuje jeho délku, zakřivení a charakteristické proporce. Také učigatana, pozdější vývojová forma japonského meče, může mít dřevěnou cvičnou variantu. Rovný meč bez charakteristického zakřivení se nazývá čokutó. Jde o starší typ ovlivněný čínskými a korejskými meči; jeho dřevěné provedení nemá vždy vlastní zvláštní název. Stejně jako ostrou katanu doplňuje kratší wakizaši, existuje ke dřevěnému dlouhému meči kratší varianta šótó.

Ze dřeva se vyrábějí také podoby japonských mečů s delšími čepelemi. Daitó je obecné označení dlouhého meče, zatímco nodači či ódači bývá spojováno s čepelí přesahující 90 cm a obouručním použitím. U dřevěných variant se obvykle jednoduše uvádí například „dřevěné nodači“. Zmínit lze také nagamaki, dlouhou zbraň, jejíž rukojeť tvoří významnou část celkové délky. Dřevěná podoba se může označovat jako mokusei nagamaki.

Suburitó neboli suburi bokken je silnější a těžší varianta používaná při suburi k rozvoji pohybu, úchopu a síly. Zvláštní místo má šinai. Obvykle se neřadí mezi bokkeny či bokutó, protože je sestaveno ze čtyř bambusových lamel spojených koženými díly. Vyrábí se v různých rozměrech a používá se zejména v kendu.

K čemu se bokken používá

Bokken při cvičení kenda

Hlavním využitím bokkenu je trénink. Dřevěná čepel umožňuje osvojovat si pohyby bez rizika pořezání ostrým ostřím, přesto může při zásahu způsobit vážné zranění. Cvičení proto patří pod odborné vedení a má jasná bezpečnostní pravidla. Bokken se používá v řadě bojových umění, často k přesně vymezeným úkolům. V aikidu doplňuje techniky beze zbraně a pomáhá rozvíjet pozornost, odhad pohybu, správné načasování a postavení těla.

Při suburi se procvičují pohyby bez partnera. Cvičení rozvíjí uvolněnost a koordinaci, zejména zad a ramen. Párová práce dvou cvičenců s bokkeny se v aikidu označuje jako kumitači. Tači dori naproti tomu označuje cvičení, při němž neozbrojený partner pracuje s protivníkem držícím meč; objevuje se i v aikibudó. Bokken slouží rovněž k provádění kata, tedy pevně daných sestav rozvíjejících čistotu a přesnost pohybu. Kata jsou součástí mnoha disciplín, například aikida, juda, karate, iaidó, kenda, aikibudó, džódó a dalších škol budó, i když se konkrétní nástroje a sestavy liší. V kendu se bokken používá při kata, zatímco pro kontaktní zápasy slouží šinai.

Bokken tedy není pouhý doplněk. Má významné místo v kultuře japonského meče jako cvičný nástroj i jako zbraň, s níž je nutné zacházet zodpovědně. Je dalším dokladem toho, jak hluboce samurajové, jejich meče a tradice ovlivnili japonskou kulturu až do dnešní doby.

Objevte všechny naše modely japonských katan