Kendó: japonské umění šermu
Paris-Taikaï 2008 – fotografie © Eric Malassis
Japonsko je kolébkou mnoha bojových umění, ale kendó mezi nimi zaujímá zvláštní místo. Místo zápasu nebo boje beze zbraně se soustředí na práci s mečem. Udržuje tak živou tradici japonského šermu a navazuje na odkaz samurajů. Pokud vás tato disciplína a její původ zajímají, může se stát zajímavou součástí poznávání Japonska při vaší příští návštěvě.
Historie kenda

Kendó, tedy cesta meče, je japonské bojové umění, jehož moderní podoba vyrostla ze starších šermířských tradic. Výrazně navazuje na kendžucu, které sloužilo k výcviku samurajů. Bambusové cvičné meče a ochranná výstroj se rozvíjely od konce 17. a během 18. století. Umožnily nacvičovat důrazné zásahy při podstatně menším riziku než s ostrými zbraněmi.
Po druhé světové válce byla praxe kenda v Japonsku omezena v rámci zákazu militarizovaného výcviku. Kolem roku 1950 se vrátila sportovní forma šinai kjógi a v roce 1952 vznikla Celojaponská federace kenda (AJKF). Ta zdůrazňuje vzdělávací a výchovný rozměr této disciplíny. Mezinárodní federace kenda (FIK), založená v roce 1970, sdružuje organizace z mnoha zemí. Stejně jako jiná bojová umění má kendó soutěže včetně mistrovství světa v kendu, pořádaného obvykle ve tříletém cyklu.
AJKF vymezuje základní smysl kenda jako rozvoj lidského charakteru prostřednictvím zásad práce s mečem. Cvičení má kultivovat mysl i tělo, posilovat odhodlání a vést k soustavnému zdokonalování. Patří k němu úcta, zdvořilost, upřímnost ve vztazích s ostatními a trvalá práce na sobě. V širším smyslu má takto vychovaný člověk přispívat své společnosti, rozvoji kultury a mírovému soužití mezi lidmi.
Vybavení pro kendó

Na rozdíl od některých jiných bojových umění potřebuje kendó několik základních součástí výstroje. Jejich předchůdci vznikali jako tréninkové pomůcky, které měly omezit vážná zranění. Úlohu meče zde plní šinai, bambusová cvičná zbraň. Nemá ostré ostří, při zásahu však stále může způsobit zranění.
Proto se používá bógu, ochranná zbroj. Tvoří ji především ochrana hlavy men, rukavice kote, chránič trupu dó a ochrana pasu a boků tare. Men má kovovou mřížku před obličejem a chrání také krk a ramena.
Jak probíhá zápas v kendu

Cvičenci kenda se označují jako kendóka nebo kenši. Disciplína vyžaduje fyzickou i psychickou odolnost. V tradičním výkladu se mluví o čtyřech nemocech kenda: překvapení, strachu, pochybnostech a zmatení, které mohou narušit klidné rozhodování. Při cvičení uslyšíte hlasité výkřiky i důrazné kroky. Protože se cvičí zpravidla naboso, dódžó mívá kvalitní dřevěnou podlahu podobně jako sportovní hala.
Kendó se odlišuje od úpolových sportů, jako jsou zápas nebo judo, mimo jiné tím, že běžné soutěže nejsou rozděleny podle tělesné hmotnosti. Soupeři používají bambusové šinai a snaží se zasáhnout povolené cíle na ochranné výstroji, zejména men, dó a kote. Bod vyžaduje platný, přesně provedený zásah splňující pravidla, nikoli pouhý dotyk.
Zápasy bývají rychlé. Soutěžící hledají vhodný okamžik, reagují na soupeřovu zbraň a vytvářejí příležitost k platnému zásahu. Soutěže se většinou konají uvnitř, existují však i venkovní utkání. Zápas v areálu svatyně nebo chrámu obklopeného stromy může vyvolat dojem návratu do starého Japonska.
